Devětačtyřicátníci

aneb Jak to začalo


Vzpomínka na vznik a průběh Stezky na 49. rovnoběžce, kterou za Organizátory publikoval Petrof v TAKovém Almanachu.

Všechno začalo v pátek, 3. února v Úněticích na Valné hromadě TAKu. Tam se totiž Karel Moravec pochlubil svým dalším, jako vždy geniálním nápadem Láďovi Hlavatému a Michalu Borgesovi. Chvíli trvalo, než oba pochopili, že pořádání 49. Stezky partou lidí narozených v roce 1949 je skutečně tak dobrý nápad, ale pak mu raději kývli. Stezka bude až za rok a půl, času je dost... V následujících dnech ještě přemluvili k účasti v přípravném výboru Ivana Šimůnka, Petříka Lebenharta a mne.

Začali jsme se scházet v červnu toho roku a postupně zpracovávat nápady, které na nás stále chrlil neúnavný Karel. Podnětný byl zejména ten, že zakončení musí být na 49. rovnoběžce. Ještě rádi jsme mu to odsouhlasili... Do hry se tak dostaly Prachatice, Třeboň, Slavonice a Kyjov.

Prověřili jsme všechna místa, ale nakonec jsme se shodli na Kyjově, do kterého lze doputovat ze všech světových stran, a hlavně – na jižní Moravě bude v tu dobu vinobraní.

Když jsme od vás na říjnové schůzi získali pověření Stezku uspořádat – velkou zásluhu na tom měl nesporně projev neobvykle důstojně oblečeného Michala B., nechali jsme vás hlasovat i o místě zakončení – a i vy jste dali přednost Kyjovu před Třeboní.

6. listopadu to tedy pro nás začalo být vážné. Pozvali jsme ke spolupráci další Devětačtyřicátníky z tras (zájem zase TAK moc velký nebyl), ale Karel chrlil další nápady. Chodili jsme do hospody, pili pivo a mudrovali, jak to udělat, nejraději úplně dokonale. A čas zatím nepříjemně plynul. Přesto jsme si přípravu užívali docela v pohodě. Nejvíce problémů nám připravily České dráhy, ale nakonec ještě přijatelnou cenu zápisného (ani jste moc nenadávali) zachránil Posázavský pacifik. Vybírání odznaku (z návrhů Orange Factory to šlo hladce), barvy trička, soutěží na zakončení a nakonec peněz od vás už byla vlastně brnkačka.

A pak už nastal čas 49. Stezky. Počasí nám vcelku přálo, vína bylo dost, zakončení prý také ušlo (kroužky na láhev nejlépe házela a titul Myš Stezky získala Jarka Vítková ze sedmičky, s koštýřem se nejlépe popasoval a možná nejmladším Králem stezky se stal Sašák Fuchs z Třiadvacítky a trasovou soutěž díky úchvatné podzimní koláži a vtipné obhájkyni díla Dině Nevolové získala Trojka) a mažoretky pod vedením Karla Moravce byly úchvatné. Devětačtyřicátníkům se trička líbila a ještě si spolu zazpívali Rok devětačtyřicet, takže to už po devětačtyřicáté bylo zase fajn. Dík, že vás bylo tolik, a my vám tak mohli vrátit nějaké ty drobné a do TAKové kasičky přispět 49 tisíci korunami českými. Jen TAK dál!

Za tým Devětačtyřicátníků Petrof

Sdílej to!

Be the first to comment